„Flusárnou“ bývala na vsích obvykle označována budova, kde se z dřevěného popela vyrábělo draslo (potaš) potřebné k výrobě skla.

Nejinak tomu bylo i v Jirnech, kde byl jako „flusárna“ nazýván malý sešlý dřevěný domek na jižní straně obce na břehu rybníka.

Technologie výroby drasla byla prostá: nejdříve se spálilo dříví, kůra, listí a tráva a vzniklý popel se přesypal do sudů, které se naplnily do výše 3/4. Poté se popel poléval vodou a otvorem při dně ze sudu vytékal louh. Louhem se plnil kotel, pod nímž se topilo. Na dně kotle se vařením a neustálým doplňováním tvořila draslová sedlina (německy Fluss - proto „flusárna“), která ještě obsahovala asi 15% vody. Sušením zmizela voda a vzniklo draslo, i když nečisté.

Později rozvojem tovární výroby tato primitivní výroba vymizela, jen ještě po nějakou dobu se na místě zachovaly chalupy-výrobny a později zbylo jen jméno.

Touto činností se zabývali především Židé. Rovněž obchod s kůžemi a jejich vydělávání byly židovskou záležitostí. A není divu, neboť v době pobělohorské byla Židům přístupna jen některá řemesla, která nebyla tolik vázána cechy.

V Jirnech vedl výrobu drasla roku 1799 žid Jakub Löwenstein, který koupil budovu od panství. Po zrušení výroby byla chalupa změněna v židovskou modlitebnu, v níž se scházeli židé nejen z Jiren, ale i ze Šestajovic, Nehvizd a dokonce i z Úval.

Roku 1913 budovu koupilo zpět panství a ubytovalo v ní své zaměstnance.

Dnes již chalupa samozřejmě neexistuje, zbyl jen obrázek a zajímavé místní jméno.