kliknutím zvětšíteDějiny obce Jirny zasahují do dávných dob. Lze předpokládat, že zdejší osídlení existovalo již v 10. nebo 11. století, a že zde byla postavena původně dřevěná a později kamenná tvrz, která byla důležitým opěrným a strážním bodem panství Přemyslovců. 
Nejstarší dosud nalezená historická zpráva pochází z roku 1350. Tehdy již stála v Jirnech kamenná tvrz, která se rozkládala na návrší kolem kostela. U tvrze byl velký poplužní dvůr a v pozdější době další hospodářské usedlosti a statek (kmetcí dvůr). 

Umístění tvrze v uvedeném místě bylo potvrzeno v roce 1894 při kopání hrobů na bývalém hřbitově kolem kostela, kdy se přišlo na zeď, několik metrů dlouhou a 95 cm širokou a zvláště v roce 1907, kdy byl prováděn výkop v blízkosti zvonice a pod násypem asi 130 cm vysokým byly objeveny chodby a sklepy, jež byly klenuté z netesaných hrubých kamenů a chodby vedoucí nalevo i napravo hladkých stěn. Ve sklípcích se našel jeden kulatý kámen z ručního mlýnku, hojně skořápek z vajec, střepy ze starých popelnic, drobné skleněné střepy a ve skále vytesaná lavička. Výkop řídil MUDr. Čížek, obecní lékař a Václav Brabec, farář. Pořízené plánky i zápisy jsou ve farní i obecní kronice. V dalším odkrývání chodeb nebylo pokračováno, provedený částečný výkop byl opět zasypán.

Až do 30-ti leté války rozeznávaly se na místě dnešních Jiren dvě vsi: Jirny, tzv. Velké nebo Horní Jirny a Jiřenec, tzv. Malé nebo Dolní Jirny. Po 30-ti leté válce rozdíl obou vsí upadal v zapomenutí.

Jména Jireň > Jirna a Jirenec byla uváděna téměř vždy pohromadě. Proto přešlo časem základní jméno Jirna do plurálu Jirny a obě vsi rozlišovány jen přívlastky Velké a Malé.  Když po zničení vsí původně samostatné vesnice splynuly, staré místní jméno Jiřenec od 17. století upadalo v zapomenutí a dnes se nezachovalo ani jako označení místní části zvětšené obce.

V průběhu věků se vystřídalo mnoho majitelů tvrze a statků i hospodářství poddaných, od 17. století i majitelů zámku a panství. 

Justin Prášek nám je podrobně jmenuje:

Jirny náležely r. 1350 Eywanu z Jiren, r. 1367 Jakši Bolkovu z Velfloviců a Pešku z Klučova, nepochybně z Olbramovců, měšťanům Pražským. R. 1389 vykonával tu právo podací Mikuláš z Klučova na Jirnách, r. 1392 jmenuje se Anna z Jiren, r. 1398 Mareš z Jiren, r. 1408 Oldřich Běškovec, seděním v Jirnech. R. 1458 přiznal se Jan Kozel z Jiren k dluhu 300 kop gr. č. Mikuláši, Václavu a Matěji, bratřím ze Svojkova a z Babic, jež zapsal na Jirnách dvorci, dvoře poplužním a dvorech kmetcích s platem. Ale téhož roku 1458 daroval Jaroslav Plichta z Žerotína oltáři sv. Urbana ve chrámě sv. Víta na hradě Pražském čtyři kopy gr. č. v Jirnách a v Jiřenci na vychování druhého kněze při témž oltáři. 

Po něm držel zboží Jirenské zeť jeho Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic. V tituláři z r. 1534 jmenuje se Votík z Cítova a na Jirnách. R. 1542 Mikuláš Vančura z Řehnic jménem svým i bratří Zikmunda a Jindřicha koupil od Votíka Selmického z Cítova "Jirny a tvrz a dvůr poplužní, v Jirnách Malých a Velkých vesnice celé", ale již r. 1543 prodal Votík Jirny zpět pánům Vančurům. Roku 1544 prodali bratří Mikuláš, Sigmund a Jindřich Vančurové z Řehnic dědictví své Jirny, tvrz, dvůr poplužní s poplužím a v Horních Jirnách dvůr kmetcí s platy, v Dolejších Jirnách ves celou a dvory kmetcí s platy, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, robotami, s krčmou, s mlýništěm pustým pod Jirnami, s vinicí pustou, s podacím kostelním v Dolejších Jirnách Pavlu Severinu z Kápí Hory, měšťanu Staroměstskému. 

Po něm následoval syn Václav Severin z Kápí Hory, připomínaný ještě r. 1585, který r. 1586 postoupil v dluhu Janovi z Proseče tvrze Jiren, dvoru poplužního s poplužím a v Horních Jirnách dvoru kmetcího pustého a ohněm zkaženého, vsi celé Dolejších Jiren a dvůr kmetcí s platem, vsí Zelence a dvorů kmetcích s platy a s jiným k tomu příslušenstvím, s dědinami, lukami, lesy, háji, potoky, rybníky, kurmi, vejci, robotami, s mlýnem nově postaveným a vinicí pustou, s křovinami, s kovárnou, s podacím kostelním v Dolejších Jirnách, s lidem osedlým a s těch gruntů sběhlým. R. 1603 přiznal k berní Jan z Proseče a na Jirnách 22 poddaných, 9 komínů, faru1, mistra ovčáckého 1, pacholky ovčácké 2, kolo mlýnské 1, r. 1615 přiznal Tomáš z Proseče a na Jirnách, jemuž  a dcerám Anně, Ludmile a Prudencii otec r. 1611 Jirny i Zeleneč odkázal, 26 lidí poddaných v Jirnách a Žáku s podacím kostelním. 

Tomáš Had z Proseče účastnil se roku 1618 českého povstání a byl roku 1623 pokutou odsouzen k manství. Po jeho smrti r. 1624 ujaly Jirny i Zeleneč tři sestry výše jmenované, poněvadž však pro náboženství r. 1625 ze země odešly, propadly zboží Jirenské. Toto pak v odhadní ceně 26.020 kop 51 gr. míš. zastaveno Sigmundovi z Wolkenštejna a z Rodeneku. Dalšími zástavními držiteli byli Sigmund hrabě Thun a po něm Ondřej Vilém svob. pán z Brandisa, načež cís. resoluci ze dne 18. září 1652 postoupeny byly Jirny Janu Jakubu hraběti z Brandisa dědičně, toliko myslivost vyhradil si císař. Jeho dcera Anna Krescencie prodala r. 1663 Jirny Janu z Gräffenburka, ale již r. 1677 ujala Jirny matka jeho Markéta Anna a ihned postoupila je dcerám Kateřině Anně hraběnce Herberštejnové a Rosině Anně hraběnce Stubíkové z Kynykštejna. 

Tato od r. 1679 vládla statkem celým, jímž obvěnila chotě svého Jana Kristiána hraběte Stubíka a syny Jana Václava i Karla Josefa Viléma. Než prodlužený statek byl dán do dražby a r. 1707 prodán panenskému klášteru zákona sv. Dominika u sv. Anny na Starém městě Pražském. Jeptišky tyto přijímaly novicky z bohatých rodin a trávily v Jirnách obyčejně léto, nemocné tu hledávaly zotavení. ale válečnými běhy a špatným hospodářstvím se zadlužily. od r. 1763 byly Jirny spravovány na účet věřitelů. Když r. 1781 klášter zrušen, koupil Jirny ve veřejné dražbě Jan svobodný pán Koc z Dobrše za 65.000 zl. Vdova jeho Teresie, rodilá hraběnka Golčová prodala je r. 1795 Václavu svob. pánu Hennigrovi z Eberka k rukoum arcikněžny Anny, kněžny abatyše Teresiánského ústavu šlechtičen na hradě Pražském, za 110.000 zl. R. 1797 koupili Jirny za 106.000 zl. Edvard hrabě Wimpfen a choť jeho Viktorie Amalie, rodilá princezna Anhaltsko-Bernburská, ale již r. 1798 prodali je za 220.000 zl. v bankovkách Pražskému velkoobchodníku Aloisu Arioli.

R. 1803 koupil Jirny poručík Josef Brückner, 1804 Josef hrabě Desfours za 340.000 zl., pán dobročinný, ale upadnuv do dluhů, musil připustiti nucenou správu statku skrze věřitele, až prodány Jirny r. 1805 veřejnou dražbou Jakubu Veithovi za 251.000 zl. v bankovkách. Nejstarší dcera Veithova Klára přinesla Jirny věnem choti svému Martinu Wagnerovi, měšťanu Pražskému, po němž r. 1849 dědila dcera Rosalie Wagnerová z Wallernstädtu. R. 1890 koupil Jirny za 480.000 zl. František Zvěřina a zůstavil je r. 1896 dědictvím synu svému JUC. Františku Zvěřinovi. R. 1910 koupili Jirny dítky Jakuba Passra za 2,600.000 K.

Součást hospodářství tvořil pivovar, který byl zrušen ke konci 19. století. Vařilo se v něm pivo po bavorském způsobu a čepovalo se v okolí i ve vlastním domě "U beránka" Na poříčí v Praze. Z bývalého pivovaru byly zřízeny byty (na levé straně cesty k zámku). Zůstal zachován ležácký sklep v zámeckém parku "Bavorák". Roku 1836 byl zřízen z bývalého ovčína (v roce 1843 bylo zde 1170 ovcí) cukrovar, jeden z prvních v Čechách. Ten byl zrušen v roce 1885. Hlavní příčinou zrušení byla špatná hospodářská situace po postavení železnice, která dopravovala suroviny i výrobky levnější než se dosud dělo koňskými a volskými potahy. Zrušením poddanství a nevolnictví v letech 1848 - 1849 ukončil místní zámecký úřad svou činnost a byl utvořen obecní úřad se starostou.

V roce 1921 byl velkostatek dějištěm stávky zemědělských dělníků. Pozemková reforma na velkostatku byla provedena v roce 1924 a bylo rozděleno 138 hektarů mezi 136 zemědělců a 15 hektarů získala obec.

Jirenští obyvatelé také strádali za mnohých válek. Za husitských bouří protáhlo obcí vojsko císaře Zikmunda, které při tažení z Úval a Běchovic, kde tábořilo, ku Praze se náhle obrátilo ku Staré Boleslavi. Od 16. do 21. května 1434 odpočívalo mezi Šestajovicemi a Jirnami husitské polní vojsko "Sirotci" vedené Janem Čapkem ze Sán v počtu asi 9000 bojovníků. Po odpočinku 22. května se dalo vojsko na pochod "Pražskou cestou" k Českému Brodu. Za několik dnů nato, 30. května 1434 došlo k tragické bratrovražedné bitvě u Lipan, k bitvě jež ukončila dobu husitských válek. Ve třicetileté válce byly zničeny tvrz, dvory, selská stavení. Nejhůře bylo v roce 1639, kdy švédská jízda ubytovaná v Šestajovicích a Nehvizdech, loupila v celém okolí. Lid opouštěl svá obydlí a skrýval se v lese "Vidrholci". Za válek francouzských byla uvalena na majitelky Jiren - klášter Dominikánek (sv. Anny) kontribuce 25 000 zlatých, čímž se zadlužily a majetek byly nuceny prodat. Roku 1866 Prusové postupující od Hradce Králové na Prahu prošli Jirnami a zde tábořili. Obec jim musela dodat seno a oves za  188 zlatých a rolníci jim museli dát přípřež 5. srpna do Počernic a 17. srpna do Strašnic. 30. října byly koňské potahy z Jiren s císařským doprovodem v Benátkách v Itálii. Při útěku Napoleonových vojsk z Ruska přešla přes obec část zbytků tohoto vojska. Za I. světové války padlo 38 místních občanů, 26 občanů se zúčastnílo jako legionáři v bojích. Za II. světové války bylo v naší obci třikrát ubytováno bněmecké nacistické vojsko, vždy po několik měsíců nebo týdnů. Několik občanů bylo vězněno v nacistických koncentračních táborech, někteří se již nevrátili, byli popraveni. Z řad občanů byli někteří účastníky bojů za naše osvobození nebo činní v protifašistickém odboji. 9. května 1945 jsme uvítali v naší obci Rudou armádu.
 

Pošta je v místě od 1. března 1913. Od února 1925 je možné i telefonní spojení. V roce 1980 je v obci 48 účastnických telefonních stanic a dvě veřejné telefonní hovorny. Před zřízením pošty byly doručovány poštovní zásilky z pošty v Nehvizdech. Než byla postavena železnice, jezdíval po několik desetiletí žlutě a černě natřený poštovní vůz denně po celý rok z jirenského velkostatku ráno do Prahy a večer zpět. Kdo chtěl poslat psaní nebo jinou zásilku, donesl ji na zámek, kde zaplatil za dopravu. Večer přivezené zásilky druhý den roznášel listonoš.

Elektrické osvětlení bylo zavedené od 1. září 1924. Elektrický proud byl z malé vodní elektrárny z Dražic na Jizerou.

Lékař je v obci od roku 1875. Předtím v roce 1843 je uváděn lékař vrchnostenský a dvě porodní babičky. Nyní je v obci obvodní zdravotní středisko včetně zubního oddělení a dětské poradny.

Četnická stanice byla v obci zřízena 1. února 1915.

Chudobinec byl v obci založen vrchností v roce 1827. Mimo to chudí občas byli obdarováváni panstvem nebo různými dobrodinci. Obec zřídila obydlí pro staré a nemajetné občany zakoupením bývalého hospodářství čp. 22 v rpce 1909.

Knihovna (obecní) byla zřízena 9. prosince 1903. V roce 1930 měla 497 svazků. Nyní lidová knihovna má v roce 1981 asi 4850 svazků. Samostatná lidová knihovna je také v Nových Jirnech. Dříve mívaly své spolkové knihovny i některé spolky.

Kulturní dům byl otevřen 19. prosince 1954 slavnostním divadelním představením sehraným ochotníky Osvětové besedy. Byla sehrána výpravná hra Aloise Jiráska "Lucerna".

Kino bylo otevřeno 6. dubna 1927 v tělocvičně Sokolovny  biografickým odborem Sokola. Zařízení bylo v hodnotě 40 000 Kč. Prvním promítaným filmem byl film "Karel Havlíček Borovský". V roce 1934 bylo ozvučeno. Po požáru v promítárně 1. ledna 1942, kdy shořel film "Muzikantská Liduška", byla promítárna přestavěna, rozřšířena a doplněna zařízením, takže v květnu téhož roku, kdy byl obnoven provoz kina, byla filmová představení již bez přestávek mezi jednotlivými díly filmu. V roce 1953 bylo kino přemístěno do hostinece "U Masáků", bylo zřízeno na 16 mm film a v únoru 1977 bylo pro pasivitu a nezájem zrušeno, aby objekt mohl být rekonstruován na dvoutřídní mateřskou školu. 

Ochotnické divadlo mělo v Jirnech velkou tradici. V záznamech je uváděno již v roce 1882. Své divadelní odbory měly také Sbor dobrovolných hasičů, Sokol, dělnická tělovýchovná Jednota (později FDTJ). V Nových Jirnech hrály divadlo dva ochotnické spolky. Po roce 1945 došlo ke sjednocení divadelní činnosti v Osvětové besedě. Jirenské divadlo mělo vždy velmi dobrou úroveň.

Nynější budova Sokolovny byla otevřena velkolepou slavností 16. června 1921.

K jirenské tvrzi patřila i osada Žák, ležící v lese Vidrholci, při dnešní železniční trati Úvaly - Klánovice. Místo Připomíná pobořená hráz rybníka a zbytky staveb zarostlé stromy a keři. Dosud je tato 16. část lesa jmenována "V Žáku". Osada zanikla pravděpodobně ve třicetileté válce.

Nová Hospoda.  Po vybudování nové silnice nazývané "císařská", později státní, v roce 1817 byla postavena u této silnice nová prostorná zájezdní hospoda a 3 domky. Tato nově vybudovaná silnice z Prahy do Slezska se odchylovala od původní staré královské cesty, která vedla blíže k Zelenči v místech zelenečské kapličky. Zde stávala stará zájezdní hospoda a několik domků, kovárna a pekárna. Při likvidaci staré cesty byla zrušena i stará hospoda i domky a majitel obdržel povolení k postavení hospody u nové silnice. Nová hospoda byla zbořena v letech 1918 - 1919, protože vybudováním železnice ubylo povozů, formanů i pocestných, kterám zde bylo poskytováno občerstvení a ubytování.

Nové Jirny vznikly v roce 1800 na pozemcích vrchnostenského lesa přistavěním nových usedlostí k panské myslivně čp. 1 a panské hospodě čp. 2. Roku 1809 zde bylo 9 domů, roku 1841 16 domů, roku 1910 57 domů a 276 obyvatel, v roce 1980 204 domů a 501 obyvatel.

V roce 1872 byla v obci vystavěna kaple, kaplička Panny Marie v lese (podobná kapli na Semeringu v rakouských Alpách), byla postavena v roce 1914 místním Okrašlovacím spolkem. Obec Nové Jirny je pěkně upravena, má širokou náves, rekreační chatovou osadu, kino a Lidovou knihovnu.

Historický vývoj jména obce

Jirny

JIRNY  (lid. v Jirnech, do Jiren, i Velké Jirny atd.).

  • 1350-99  Jurna

  • 1405  Jirna

  • 1367  Gyren - ad  E. in Geren

  • 1389  ad E. in Girna ad resent. 

  • 1397  curiam Sczeticonis clientis de Gyrzenecz

  • 1398  in Gyrnecz

  • 1408  ad E. in Gyrna de cons. Vlrici Byeskowecz resid. in Gyrna, exec. pleb. in Nehwizd

  • 1411  (1410) in villa Gyren et Libissy Vlricus de ib. dictus Bieskowecz decessit, proclam in Maiorem civ. prag.

  • 1411  hered. in Gyren, in Libissy - nomine Anne, relicte Zdenconis dicti Bieskowecz de Gyrne - hered, in Gyrny,
             Lybissy et Nehwyzdech - Anna de Gyrne

  • 1411  N. defendit hered. in Gyrny libyssy et Nehwyzdech

  • 1417  ad E. in Nehwizd, exec. pleb. in Gyrna

  • 1454  in villis Girenczi et Girnie Joh. de Wtelna .... decessit, proclam in Maiorem Civit. Prag

  • 1457  censum in villa Vgezdecz sita sub Melnico et in villis Girna et Girzenecz

  • 1458  in villis Girnie et Girenczi Joh. de  Wtelna ... decessit, cuius bona et hered., vid in Girnie municio, curie
             arat. cum duabus arat., villa int. - et in Girenczi villa int., curie rust.

  • 1465  in Girnie et Girenczi Joh. Kozel de girna et pueri eius decesserunt, quorum med. bon. et hered., vid in
             Girenci et in Girnie

  • 1473  in villa libni ludmilla de Chiss et de Girnie decessit, proclam. in Ant. Civit. Prag.

  • 1543  Girny tvrz, dvuor p. s p., w Grinach malych y welikych vesnice cele dvory km. s pl. prodali

  • 1593  Václav Severyn z Kapij hory a na Girnach - v dluhu postoupil jest děd. svého tvrze Giren dv. p. s p. 
             a w hornijch Girnach dvoru km. pustýho - vsi celé doleyssich Giren - vsi Zelenczie - s pod. kost.
             w doleyssich Girnach

  • 1615  Tomáš z Proseče a na Jirnách

  • 1654  ves Girna

  • 1714  Gyrna

  • 1844  Girna, auch GroB-Girna und Alt -Girna (Welký, Starý Girna) - - Neu - oder Klein - Girna 
             (založeny teprve r. 1805), Sommer 

  • 1854  úředně Jirny velké, Jirny nové.

Původní tvar tohoto mužského jména byl "Jureň" > "Jireň". Ten vznikl přivlastň. příponou - jb z os. jm. Juren > Jiren (1399 ex parte Anczae Krzcyenonis dicti Giren, civis novae civitatis sub castro Prag.) a jméno znamenalo Jirnův dvůr.

Ke jm. Jireň bylo utvořeno staré demin. Jirnec (= menší Jireň), do Jirence a odtud i Jirenec (a Jiřenec). V latinských zápisech vidíme od prvních dokladů často tvar Girna, českému jménu byla dána vhodnější koncovka pro latinské skloňování (srov. jm. Plzeň, ale lat. P(i)lzna).

Český tvar Jireň zanikl v 15. století, neboť již okolo poloviny 15. století čteme v dokladech často "in Girnie". Jméno tedy přešlo k tvrdému vzoru  žena, (jako studně i studeň a spis. studna a též  m. jm. Ceteň má dnes tvrdé zakončení Cetno (u Ml. Boleslavě)).

Jména Jireň > Jirna a Jirenec byla uváděna téměř vždy pohromadě. Proto přešlo časem základní jméno Jirna do plurálu Jirny a obě vsi rozlišovány jen přívlastky Velké a Malé.