|
|
|
Malíř Josef Matěj
Navrátil |
|
(* 17. 2. 1798 Slaný, † 21.
4. 1865 Praha) |
| |
Josef Navrátil se
narodil 17. února 1798 ve Slaném v dílně řemeslného malíře
pokojů Františka Navrátila. Rodina se roku 1801
přestěhovala do Prahy a Josef se společně s bratrem
Františkem vyučil v dílně u svého otce malířem pokojů. Pro
nesporný talent byli oba chlapci 25. července 1819 zapsáni
do Berglerovy školy na pražské Akademii, kde byli žáky do
roku 1823. Ve šlépějích otcových šel poté pouze František,
zatímco Josef byl v seznamech Akademie veden již jako
krajinář.
Po absolvování školy začal Navrátil pracovat jako
malíř-dekoratér. Jeho doménou byly zejména nástěnné malby
pro měšťanské domy, šlechtické a císařské zámky. Od roku
1832 podnikl více cest do ciziny, kde studuje malbu,
přitahují ho hory, ledovce, jezera, vodopády, štíty,
chatrče a malebná zákoutí. Na svých cestách procvičuje
paměť, neboť výhradně skicuje a tvoří až v atelieru. Zemí
jeho snů bylo Švýcarsko, které nevynechal snad na žádné ze
svých cest. Kromě něj navštívil Německo, Francii, Belgii
aj.
Ve svých malbách
dosáhl velkého mistrovství a silného účinku. Mimo jiné
maluje v Liběchově, Ploskovicích, Klenové, Zákupech,
Kolíně, v Křižovnickém klášteře a konečně v Jirnech, kde
pracuje, cestuje s rodinou Veithů a opět se vrací. (Mnoho
zámků kde pracoval rod Veithů vlastnil).
 Na zámku v Jirnech je středem pozornosti salon zvaný
Alpský pokoj. Před polovinou 19. století byly moderní tzv. Zimmerreise, a tak Navrátil vyzdobil pokoj, aby navozoval
iluzi horského altánu. Kresba architektur je až měřicky
přesná, malba je pečlivá a hladká. V jeho malbách však
převládají studené tóny, které dávají obrazům zasmušilejší
ráz.
 Od okna vlevo maluje Gmundenské jezero, Dachstein, Vodopád
pod Dachsteinem s vlastní podobiznou a pravděpodobně Veithovými na výletě, jezero sv. Wolfganga, a Bad Ischl.
Nad okny a dveřmi jsou alegorie Vinobraní, Poesie a Umění.
Zdobí zde i původní majitelovu ložnici, kde na klenby
maluje Madonu, alegorie Jitra a Večera dvě rokajové
kartuše kde jedna znázorňuje statkáře Wagnera a pohled na
původní zámek zvaný freska Rozsévače, a druhá znázorňuje
Chaloupku v podvečeru.
 Umění a literatura jsou hlavním tématem výzdoby stropu
knihovny datovaného rokem 1857. Ústřední obraz můz lemuje
Navrátil šestnácti medailony s portréty světových autorů:
Dante Alighieri, Ludovico Ariosto, Torguato Tassa, Galileo
Galilei, Goethe, F. Schiller, F. G. Klopfstock, Lord Byron,
G. Herder, Ch. M. Wieland, I. Newton, J. Milton.
Navrátilova výzdoba salla terreny je věnována květinovým
zátiším, motivům papoušků a výjevům Vzduchu, Země, Ohně, a
Vody.
Navrátil byl obdivován a uznáván jak
mezi panstvem, tak i mezi lidmi. Většinu krajin vytvořil
pro měšťanské domy, ale zrovna tak zavítal do vináren a
hospůdek, kde především na sklonku života stěžován
chorobou trávil tolik času. Roku 1861 byl stižen mrtvicí,
zčásti ochrnul a nemohl malovat. Zbytek života strávil v
ústraní a chudobě, téměř zapomenut. Zemřel roku 1865.
První souborná výstava jeho díla byla uspořádána dlouho po
umělcově smrti roku 1909 v Rudolfinu. Teprve po ní byl
malíř umělecky revidován a zařazen na čestné místo v
českém umění. |
| |
| |
| |
|
Obrazy |
| |
Ischl - část obrazu |
| |
Gmundenské jezero - část obrazu |
| |
Vodopád pod Dachsteinem - Alpský pokoj
foto: archív Františka Antoše |
| |
| |
| |
| |
| |
|