Malíř Josef Matěj Navrátil

Josef Navrátil se narodil 17. února 1798 ve Slaném v dílně řemeslného malíře pokojů Františka Navrátila. Rodina se roku 1801 přestěhovala do Prahy a Josef se společně s bratrem Františkem vyučil v dílně u svého otce malířem pokojů. Pro nesporný talent byli oba chlapci 25. července 1819 zapsáni do Berglerovy školy na pražské Akademii, kde byli žáky do roku 1823. Ve šlépějích otcových šel poté pouze František, zatímco Josef byl v seznamech Akademie veden již jako krajinář. 

Po absolvování školy začal Navrátil pracovat jako malíř-dekoratér. Jeho doménou byly zejména nástěnné malby pro měšťanské domy, šlechtické a císařské zámky. Od roku 1832 podnikl více cest do ciziny, kde studuje malbu, přitahují ho hory, ledovce, jezera, vodopády, štíty, chatrče a malebná zákoutí. Na svých cestách procvičuje paměť, neboť výhradně skicuje a tvoří až v atelieru. Zemí jeho snů bylo Švýcarsko, které nevynechal snad na žádné ze svých cest. Kromě něj navštívil Německo, Francii, Belgii aj.

Ve svých malbách dosáhl velkého mistrovství a silného účinku. Mimo jiné maluje v Liběchově, Ploskovicích, Klenové, Zákupech, Kolíně, v Křižovnickém klášteře a konečně v Jirnech, kde pracuje, cestuje s rodinou Veithů a opět se vrací. (Mnoho zámků kde pracoval rod Veithů vlastnil).

Na zámku v Jirnech je středem pozornosti salon zvaný Alpský pokoj. Před polovinou 19. století byly moderní tzv. Zimmerreise, a tak Navrátil vyzdobil pokoj, aby navozoval iluzi horského altánu. Kresba architektur je až měřicky přesná, malba je pečlivá a hladká. V jeho malbách však převládají studené tóny, které dávají obrazům zasmušilejší ráz.

Od okna vlevo maluje Gmundenské jezero, Dachstein, Vodopád pod Dachsteinem s vlastní podobiznou a pravděpodobně Veithovými na výletě, jezero sv. Wolfganga, a Bad Ischl. Nad okny a dveřmi jsou alegorie Vinobraní, Poesie a Umění. Zdobí zde i původní majitelovu ložnici, kde na klenby maluje Madonu, alegorie Jitra a Večera dvě rokajové kartuše kde jedna znázorňuje statkáře Wagnera a pohled na původní zámek zvaný freska Rozsévače, a druhá znázorňujeChaloupku v podvečeru.

Umění a literatura jsou hlavním tématem výzdoby stropu knihovny datovaného rokem 1857. Ústřední obraz můz lemuje Navrátil šestnácti medailony s portréty světových autorů: Dante Alighieri, Ludovico Ariosto, Torguato Tassa, Galileo Galilei, Goethe, F. Schiller, F. G. Klopfstock, Lord Byron, G. Herder, Ch. M. Wieland, I. Newton, J. Milton. Navrátilova výzdoba salla terreny je věnována květinovým zátiším, motivům papoušků a výjevům Vzduchu, Země, Ohně, a Vody.

Navrátil byl obdivován a uznáván jak mezi panstvem, tak i mezi lidmi. Většinu krajin vytvořil pro měšťanské domy, ale zrovna tak zavítal do vináren a hospůdek, kde především na sklonku života stěžován chorobou trávil tolik času. Roku 1861 byl stižen mrtvicí, zčásti ochrnul a nemohl malovat. Zbytek života strávil v ústraní a chudobě, téměř zapomenut. Zemřel roku 1865.

První souborná výstava jeho díla byla uspořádána dlouho po umělcově smrti roku 1909 v Rudolfinu. Teprve po ní byl malíř umělecky revidován a zařazen na čestné místo v českém umění.